Ve sve nedavne odpovedi na clanek historika prof. Krena ucinil premier Vaclav Klaus vedu temer odpovednou za soucasny stav nasi ekonomiky, ktera, dle jeho slov, dnes proziva fazi hospodarskeho zpomaleni. Ptal se rovnez, na ci ukor bychom meli dat vedcum vice statnich penez za situace, kdy nas statni rozpocet se nachazi v obdobi velke napjatosti prijmu a vydaju.
Na to, abychom odpovedeli na premierove dotazy, musime si predevsim uvedomit, ze vysledky vedy nachazeji sve uplatneni predevsim v technicky narocne vyrobe. Pritom nase ekonomika je ve svete bezne oznacovana za ekonomiku nizkych mezd a nizkych technologii. Vyvoj poslednich let to pouze potvrzuje, kdyz rozhodujici polozkou v nasem obchodu se staly suroviny, polotovary a chemicke vyrobky, jejichz podil vzrostl az na 47% naseho exportu. Jedno z moznych reseni jak vyrabet u nas technicky vysoce narocne vyrobky a zmenit dosavadni charakter nasi ekonomiky jsou investice na zelene louce. O tyto investice je na svetovych trzich neuprosny boj ruznymi formami statnich uplatku, at se to nazyva statni grant, danove vyhody, kryti stehovacich nakladu a pod. Uroven takovych investic na obyvatele je u nas stale nizka a nedosahuje ani desetinu urovne vyspelych ekonomik, rychle se rozvijejicich zemi jihovychodni Asie, nebo treba Chile.
Veda sama osobe prime investice spojeny s prenosem vyspelych technologii pro nas neziska. Je to prave nase vlada, ktera svoji pasivni politikou a nareagovanim na zahranicni konkurenci v boji o tyto investice prohrava. Stezi vymenujeme svetovou firmu (Matsushita a jeji 80 mil US$ investice budiz vyjimkou), ktera by u nas postavila nebo stavela vyznamnejsi zavod a prinesla k nam technicky narocnou vyrobu. O postoji vlady k primym investicim na zelene louce svedci i soubor jejich poslednich ekonomickych opatrenich v nemz neni o aktivni investicni politice ani zminka. Nevim, zda je to nezajem, neznalost, anebo nepochopeni. Jedno z vysvetleni je, ze tyto investice haze do jednoho pytle s investicemi spojenymi s prodejem a privatizaci naseho prumyslu. Zatimco u tech poslednich je to vlada, ktera je nadbihana radou potencialnich investoru, v pripade investic do vysokych technologii a podniku na zelene louce je tomu naopak. Je to vlada, ktera se musi snazit prilakat potencialniho investora. Vladni organizace na podporu investic u nas (CzechInvest) sice existuje, ma ale ve srovnani se zahranicni konkurenci zanedbatelny rozpocet - 43.4 miliona korun za obdobi poslednich 4 let 1993-1996. Prestoze s timto rozpoctem CzechInvest pracuje velice efektivne a prilakal k nam za uvedene obdobi investice za 308 mil US$, tedy temer 8 US$ investic na 1 KC sveho rozpoctu, prisel dle slov sveho reditele za stejnou dobu o investice ve vysi kolem 1 mld US$. Duvod - nemohl nabidnout podminky srovnatelne se zahranicim. Pro predstavu, dle neoficialnich zdroju poskytla vlada Velke Britanie grant ve vysi kolem 100 milionu liber (t.j. temer 5 milard Kc) aby prilakala investici jihokorejskeho polovodicoveho gigantu LG, ktery v prubehu nekolika pristich let investuje ve Walesu pres 2.5 mld liber. Mimochodem, Wales dosahuje v poslednich letech urovne investic na zelene louce kolem 2.3 mld liber rocne.
Kdyz pak srovnaneme uroven investic na zelene louce u nas s jejich urovni ve vyspelych anebo rychle se rozvijejicich rozvojovych zemi zjistime, ze krome 1 mld US$, o ktere mluvi CzechInvest, jsme patrne ztratili nejmene dalsi 1 mld US$, a to prave kvuli nedostatecne podpore vyzkumu u nas. Veda neprinasi prinos pro spolecnost pouze primo svymi vysledky ale i neprimo. Casto je totiz jednou z nutnych podminek infrastruktury, aby dana zeme ziskala prime investice. Pritomnost spickovych univerzit se spickovymi laboratoremi zarucuje prisun vysoce vzdelanych kadru, vyvoj a inovace a je casto velkym lakadlem pro investory s vysokymi technologiemi. Prostredky vynakladane u nas na vedu pokulhavaji za vyspelymi zememi nejenom absolutne ale i relativne mereno v procentech HDP. Jako dusledek, nase vysoke skoly a vedecke ustavy zaostavaji svym vybavenim daleko za konkurenci a naprosto schazeji spickove laboratore. Citelny je i odliv mozku, coz za situace kdy platy na konci vedecke drahy dosahuji stezi urovne prumerneho platu ani neprekvapuje. Na rozdil od nas, rada vyspelych ekonomik je si vedoma toho, ze zitrejsi prosperita bude nejvice zaviset na vzdelani. Napriklad jedno z nejdulezitejsich temat predvolebniho boje ve V. Britanii nebyly dovozni prirazky, ekonomika jako takova ale vzdelanost a vzdelavaci politika. Neni proto divu, ze pres vsechny nase relativni vyhody nizkych mezd a strategicke polohy v boji o investice do vysokych technologii ztracime. Za situace, kdy vlada o tyto investice nebojuje a ponechava vse nahode to ani neprekvapuje.
Prvotni pricina nasich potizi neni nedostatek penez. Napriklad, Evropske spolecenstvi vyclenilo v ramci programu PHARE na podporu soukromemu sektoru a infrastruktury u nas prostredky na urovni 350 mil ECU na obdobi 1995-1999 (t.j. vice nez CzechInvest ziskal za posledni 4 roky). Prvotni pricina nasich potizi je nedostatecna legislativa a pasivita vlady v ramci svetove ekonomiky. O tom svedci treba jiz jmenovany program PHARE, kdy Evropska komise musela nedavno vyslovit znepokojeni nad slabosti koordinace na ceske strane, protoze za tento program prakticky nikdo neodpovida a komise nema partnera s nimz by jednala...
Podobne jako u investic, da se ukazat na stagnaci jak rady nasich tradicnich exportnich odvetvi tak i na cestovnim ruchu, ze v dusledku pasivniho pristupu vlady a nereagovanim na chovani zahranicni konkurence zdaleka nedosahujeme sveho potencialu a prichazime tak o hodnoty na urovni ctrvtiny naseho rocniho HDP. Proto neprekvapi, ze nase ekonomicke problemy vyplynuly na povrch hned pote, kdy uz neni moc co privatizovat a kdy prijmy z privatizace nezkresluji nas skutecny stav. Neni proto divu, ze nas HDP na osobu stale dosahuji stezi jedne polovinu hodnoty stejneho ukazovatele u nejchudsich zemi ES, tedy Portugalska a Recka. Neprekvapi pak rovnez ani to, ze pres vsechny sve politicke problemy je prirustek HDP Slovenska temer dvojnasobny ve srovnani s nasim.
Zaverem sveho clanku se premier Vaclav Klaus dozadoval dukazu o efektivite vyuzivani statnich prostredku ve vede a vyzkumu. To si muze zjistit snadno sam. Velikost prostredku vynakladanych na nasi vedu zna z titule sve funkce, u jinych zemi to vycte z ekonomickych statistik, zatimco srovnani nasich vedeckych vysledku se svetem mereno ruznymi kategoriemi citacniho indexu mu za poplatek poda Institut for Scientific Information. Mne, jako danoveho poplatnika, by podobne zajimal nezavisly audit ekonomicke politiky nasi vlady, ktery by mohl odhalit jeji rezervy a priciny zpomaleni naseho ekonomickeho rustu. Za situace, kdy se mezinarodni audit pozaduje na podnicich ci na vedecke projekty v ramci grantovych agentur, je vice nez prirozene rozsirit pozadavek mezinarodniho auditu i na ekonomickou politiku nasi vlady. Renomovane konzultacni firmy by to za patricny poplatek urcite rady provedly. Zda by si jej objednala samotna vlada, prezidentska kancelar, ci opozice, na tom jiz nezalezi.
(Svobodne Slovo, 14.5.1997)